Historie a současnost British Airways - 2. díl
26.05.2001 - Evropa
Douglas DC-3 společnosti British European Airways (BEA)
Ještě než skončila druhá světová válka byla British Overseas Airways Corporation rozdělena na dva oddíly. První nesl původní název a měl operovat na dálkových tratích, druhý byl nazván British European Airways a připadly mu linky domácí a evropské. Až do 1. srpna 1946 fungovaly BEA jen jako oddělení BOAC, ale od tohoto data se osamostatnily. Uzavřely však smlouvu o regionálních kompetencích s přesným vymezením oblastí působení, která umožnila BOAC přistávat na některých evropských letištích při cestě do zámoří. Jako kompenzaci měly BEA možnost létat do některých míst v severní Africe a přední Asii, kde působily mimo jiné prostřednictvím odštěpné společnosti Cyprus Airways, a do Moskvy.
Po válce obnovily tedy British European Airways Corporation také přerušené spojení Londýn - Praha, a to 7. srpna 1946, tedy ještě v roce svého osamostatnění. Nejprve ovšem do Prahy létal dopravní oddíl RAF letouny Mosquito. Po převzetí linky BEA spojení zajišťovaly zpočátku letouny Vickers Viking a také Douglas DC-3. V poválečném také provozovaly upravené bombardéry typu Lancaster a Halifax, ale i letouny de Havilland D. H. 91 Albatross a další předválečné či válečné typy včetně Vickers Type 604 Viking 1B a Douglas DC-3 / C-47 Dakota. Nicméně záhy začaly sloužit na jejich linkách nově vyvinuté a pro ně určené stroje Airspeed A. S. 57 Ambassador a zanedlouho Vickers 806 Viscount - první britské dopravní letouny poháněné turbovrtulovými motory.
Zcela novou kvalitu přinesl dopravnímu letectví de Havilland D. H. 106 Comet 1, první dopravní letoun s proudovými motory na světě, který se veřejnosti představil na letecké výstavě ve Farnborough v roce 1949. O tři roky později, 2. května 1952, zahájil pravidelný provoz u společnosti BOAC. Následovaly žel havárie, které vedly k pozastavení jeho provozu. Po odhalení jejich příčin a následných technických úpravách mohly letouny opět na vzdušné linky. BEA zakoupily pro své evropské trati modernizovaný typ Comet 4B. Následovaly letouny Handley Page Dart Herald, Hawker Siddeley H. S. 748 a velmi zdařilý Hawker Siddeley 121 Trident, jehož první let se uskutečnil 9. ledna 1962 a do služby u BEA se dostal v květnu 1964. Byl to první dopravní letoun se třemi proudovými motory umístěnými na zádi trupu a vybavený přístroji umožňujícími automatické přistání bez zásahu pilota. Historické první zcela automatické přistání dopravního letounu s cestujícími na pravidelné lince ukutečnil právě letoun Trident BEA dne 10. června 1965 na lince z Paříže do Londýna díky automatickému systému Smiths Autoflare, použitelnému v podmínkách "dobré viditelnosti". BEA s nasazením typu Trident 2E zavedly i nové barevné schéma: modré směrové kormidlo a velkou červenou šipku s bílými okraji - stylizovanou britskou vlajku. Dále následovaly letouny BAC 1-11 různých verzí, které vznikly na základě projektů Hunting Percival Aircraft z podzimu 1956. Firma BAC (později BAe - British Aerospace, nyní po sloučení s firmou Marconi BAE Systems) vyrobila verzi One-Eleven 200 a její první let uskutečnila 20. srpna 1963. Následovaly verze -300/400/475 a 7. února 1968 poprvé vzlétl sériový One-Eleven 500.
Lockheed L1011 společnosti British Airways
Začátek 70. let byl kritickým obdobím a pro překonání ekonomických obtíží bylo nutno přikročit k uskutečnění rázné restrukturalizace. Od 1. září 1973 přestaly BOAC a BEA fungovat jako samostatné podniky a 1. dubna 1974 byl založen rozsáhlý podnik British Airways Group zahrnující také další britské letecké přepravce a jiné podniky. Koncern byl organizačně rozdělen na 7 oddělení (divizí). První byla "European Division" (dříve BEA), která měla letadlový park složen z letounů Trident 1C, Trident 2E, Trident 3B, BAC 1-11-500, Vickers Vanguard/Merchantman a Boeing 707-436 (v pronájmu u BEA Airtours). Objednáno měla devět letounů Lockheed L-1011 TriStar a tři Vickers 953 Merchantman. Druhou byla "Overseas Division" (dříve BOAC) - její letadlový park sestával z letounů Boeing 747-100, Boeing 707-336B/336C/436, Vickers VC-10 a Super VC-10. Objednané měla další dva letouny Boeing 747 a pět nadzvukových Concorde. Třetí byla "Regional Division" tvořená British Air Services (zahrnující Northeast Airlines, Cambrian Airways a Airways Engineering), Scottish Airways a Channel Island Airways. Provozovala letouny Trident 1E, BAC 1-11-400 a Vickers Viscount 700/800. Čtvrtou divizí byla British Airways Helicopters (v roce 1964 založená jako BEA Helicopters). Její flotilu tvořily vrtulníky Sikorski S-61N, Bell 212, Sikorski S-58T a Jet-Ranger. Pátá divize, British Airways Associated Company, dříve BOAC Associated Companies, bylo oddělení zřízené na kontrolu zájmů British Airways Group ve světových hotelech a dalších investicích, včetně finančních ve společnostech Air Mauritius, Air Pacific, Cathay Pacific Airways, Gibraltar Airways, New Hebrides Airways a THY - Turkish Airlines. Šestou divizí byly British Airways Engine Oerhaul, dříve BOAC Engine Overhaul, zabývající se generálními opravami pohonných jednotek nejen pro British Airways Group, ale i pro řadu dalších leteckých společností. Sedmá divize byla International Aeradio. Toto oddělení bylo založeno v roce 1974 k poskytování technických služeb pro civilní letectví a získaly na něm akciový podíl také další letecké společnosti.
Letoun McDonnell Douglas DC-10-30
Opatření byla veskrze úspěšná a British Airways během 80. a 90. let značně posílily své postavení na evropském i světovém trhu letecké přepravy. Dlouhodobý plán rozvoje zahrnoval modernizaci letadlového parku, vylepšení způsobu odbavování cestujících, průběžné zvyšování kvality palubních a dalších služeb i jejich rozšiřování a tomu odpovídající rozvoj a modernizaci infrastruktury a dalších oblastí. Již v roce 1979 byla učiněna objednávka prvních 19 letounů Boeing 757-200 (výr. č. 22172 - 22190), které byly aeroliniím dodávány od roku 1982. Následovaly objednávky dalších moderních typů, které postupně nahrazovaly zastaralé. Posilování letadlového parku šlo ruku v ruce s upevňováním postavení na světovém trhu letecké přepravy. Skutečně, hospodářské výsledky aerolinií byly velmi dobré, stoupal počet cestujících a neustále rostly přepravní výkony. Současné složení flotily letounů je následující: 13 Boeing 737-200Adv., 10 Boeing 737-500 (barvy Chatham Union Flag), 7 Boeing 737-300, 14 Boeing 737-400, 17 Airbus A319-131 (barvy Chatham Union Flag; plus 22 objednaných k dodání od 04/01 do roku 2003), 10 Airbus A320-111/211 (a 20 A 320-230 objednaných s termínem dodání v letech 2002 a 2003), 53 Boeing 757-200, 28 Boeing 767-300ER, 7 BAe/Aérospatiale Concorde 102 (G-BOAA až G-BOAG, barvy Union Flag), 33 Boeing 777-200ER (plus 7 převezmou do roku 2002), 5 Boeing 777-200, 15 Boeing 747-200B, 57 Boeing 747-400.
Systematická modernizace flotily tedy pokračuje plynule dál. Ve druhé polovině 90. let byl podepsán kontrakt, jenž vzbudil zaslouženou pozornost: u Airbus Industrie aerolinie objednaly 59 letounů pro střední a krátké trati (39 A 319 a 20 A 320) za celkovou sumu 4,2 miliardy DM a zajistily si předkupní práva na dalších 129 - celkem se tedy jedná o 188 letounů. Dodávky byly zahájeny na podzim 1999 a budou pokračovat až do roku 2004. Nové letouny v první fázi nahradily typ Boeing 737-200 u British Airways Regional, následuje divize EuroGatwick a dceřinné společnosti Air Liberté, Deutsche BA a Comair. V letošním roce posílí svoji flotilu o 9 letounů Boeing 737-300 (G-LGTD až G-LGTL), které budou operovat z letiště Londýn/Gatwick. Získají je od Qantas Airways jako část již dříve oznámené smlouvy o vzájemné výměně letadel - australské aerolinie jako protihodnotu převezmou několik strojů Boeing 767-300, jimiž zvýší přepravní kapacitu na domácích linkách. U firmy Boeing si British Airways objednaly letouny pro dlouhé trati - Boeing 747-400 a dalších 32 kusů Boeing 777-200/300 (16 pevně + 16 opcí). Vedení aerolinií také naznačilo, že pravděpodobně upřednostní modernizovaný prodloužený model Boeing 747-400X před konkurenčním "Megalinerem" A380-800.
Nadzvukový Concorde v aktuálním zbarvení společnosti British Airways
"Extratřídou" jsou přirozeně nadzvukové letouny BAe/Aérospatiale Concorde 102, přičemž první British Airways uvedly do pravidelného provozu v prosinci 1975. Postupně byly vylepšovány, zejména proto, aby byla snížena spotřeba pohonných hmot, ale modernizací prošla také avionika a vylaďován byl i způsob obchodního nasazení, aby byl jejich provoz dostatečně ekonomický. Od léta 2000 jsou sice jejich lety pozastaveny kvůli tragické havárii Concorde Air France, která byla bohatě komentována, nicméně v současné době oba dopravci intenzivně pracují na bezpečnostních i jiných úpravách, aby se tyto jedinečné letouny mohly co nejdříve vrátit na své letecké linky. British Airways zahájily testy v únoru a uskutečňují také program prodloužení životnosti těchto strojů, jejichž věk již překročil 25 let, o dalších 15 let. Výkonný ředitel British Airways prohlásil, že zkušební lety se neuskuteční dříve než na konci března 2001, na přelomu dubna/května by měly být zahájeny zkušební lety na linkách a ke znovuobnovení provozu by mělo dojít do konce roku. Vedení aerolinií je optimistické a věří, že technická vylepšení budou účinná a přitom nezatíží letadla nadbytečnou hmotností tak, že by to omezilo jejich transatlantický dolet. Částka na inovaci a bezpečnostní úpravy letounů činí přibližně 17 milionů liber, dalších 14 milionů bude investováno do úpravy interiérů letadel a salonků na letištích Londýn/Heathrow a New York/JFK. Aerolinie tím reagují na rozsáhlý průzkum mezi cestujícími používajícími Concorde. Do letounů budou instalována nová, pohodlnější sedadla, která jsou o 20 % lehčí, což znamená úsporu paliva za téměř milion liber ročně. Nové interiéry budou světlejší a opticky zvýší pocit prostoru. Ve chvíli překročení rychlosti zvuku ozáří kabinu příjemné modré světlo. Nové a prostornější budou i toalety. Doplněn je také jídelní lístek, osádky prošly náročným školením. British Airways se snaží maximálně zkrátit letištní formality, na nočních letech nabízejí například službu "Express Suiter", která zaručuje předání zavazadel do 8 minut po přistání. Kdo použije služeb Concorde, může využít zónu rychlého odbavení pro průchod imigračním úřadem a nastoupit na palubu přímo ze salonků. Jakmile dostane Concorde povolení ke znovuobnovení obchodních letů, vrátí se na své pravidelné linky z Londýna/Heathrow do New Yorku/JFK, na Barbados a na četné charterové trati.
