Historie a současnost British Aïrways - 1. díl

17.05.2001 - Evropa

---

---

V létě 1919 zahájilo činnost hned několik společností. Továrna na výrobu letadel A. V. Roe and Company pravidelné lety mezi Manchesterem, Southpottem a Blackpoolem třísedadlovým strojem Avro. 15. července byl uskutečněn první charterový let s jedním cestujícím na lince z Londýna/Hendonu do Paříže/Le Bourget letounem de Havilland D. H. 9B. Let předznamenal zahájení činnosti letecké společnosti Aircraft Transport and Travel Ltd., později Air Transport and Travel (AT&T), která 25. srpna vyslala pilota Billa Lawforda letounem D. H. 4A na zkušební let do Paříže. Ve stejný den dopravil major Cyril Patteson strojem D. H. 16 čtyři cestující do Paříže při inauguračním letu. Jím byla linka Londýn - Paříž otevřena jako první mezinárodní každodenní letecké spojení. Navíc společnost Handley Page Transport také 25. srpna dopravila do Paříže jedenáct novinářů, čímž demonstrovala nosnost svých letounů a své přepravní možnosti. O leteckou dopravu byl velký zájem, rostl počet cestujících a zároveň se zkvalitňovaly letouny i služby. Například od 11. října 1919 si mohli cestující v letounech společnosti Handley Page Transport zakoupit během letu balíček s jídlem za 3 šilinky.

V létě a na podzim 1920 zahájila zkušební lety z Croydonu do Paříže také letecká společnost Air Post of Banks Ltd. dvěma stroji Westland Limousine II. Ovšem pro finanční potíže ukončila svoji činnost a brzy po ní, v prosinci 1920, zanikla i AT&T. Handley Page Transport a The Instone Air Line zastavily činnost v únoru roku 1921. Britské soukromé společnosti nebyly schopné konkurovat francouzským, které podporoval stát. Tato skutečnost byla jedním z důvodů, proč byly 1. dubna 1924 založeny Imperial Airways (sloučením The Instone Air Line s dalšími třemi společnostmi).

Staly se nejdůležitějším leteckým dopravcem ve Velké Británii a přímým předchůdcem současných British Airways. K dosažení jejich smělých plánů bylo potřeba větší množství výkonných letounů. V roce 1926 ke svým H. P. W10 pro 14 cestujících a D. H. 50A (G-EBFP a G-EBKZ), používaným pro charterové spoje, přiřadily nové Armstrong Whitwort A.W. 155 Argosy I pro 20 cestujících. Poprvé tento typ nasadily 5. dubna 1926 na linku z Londýna do Paříže a následovaly linky do Bruselu, Basileje a Kolína nad Rýnem. Druhým základním typem se stal de Havilland D. H. 66 Hercules pro sedm cestujících a náklad. Tyto letouny sloužily jako poštovní ("Empire mail") na tratích do Afriky a na Dálný východ. Jako první byl vyslán na předvánoční poštovní let do Káhiry letoun G-EBMW nazvaný "City of Cairo" v polovině prosince 1926. Dne 8. ledna následujícího roku letěl druhý Hercules G-EBMX do Dillí s poštovním nákladem pro RAF. V roce 1929 dodala firma Armstrong Whitwort upravené letouny Argosy II, které Imperial Airways používaly pro lety do Káhiry, Chartůmu a jižní Afriky. Továrna A. V. Roe and Company vyráběla v licenci s úpravami letouny Fokker F. VIIb/3m pod označením Avro Type 618 Ten. Imperial Airways zakoupily dva kusy pro charterové lety a používaly je do roku 1931.

V roce 1930 získaly čtyřmotorová letadla Armstrong Whitwort A. W. 15 Atalanta určené zejména pro lety do Afriky a na Dálný východ ve dvou verzích - buď pro 17 cestujících, nebo pro smíšenou dopravu osob a pošty nebo jiného nákladu. Letadla dosloužila během 2. světové války. V roce 1931 zařadila společnost do své flotily další čtyřmotorový typ - Handley Page H. P. 42 zkonstruovaný pro linky "Empire", označovaný H. P. 42E (East), ale i evropské linky (West - W). První let uskutečnil tento typ na trati Londýn - Paříž 9. června 1931 a o dva dny později byl jeho pravidelný provoz na ní zahájen inauguračním letem. V srpnu 1931 byl vypraven poprvé do Káhiry a 20.ledna 1932 letoun G-AAXF "Helena" s poštou přes Paříž až do Kapského Města. Letouny H.P.42W létaly pravidelně z Londýna/Croydonu do Bruselu, Kolína nad Rýnem, Le Touquetu, Basileje a Curychu. Při letech do Karáčí a Dillí používaly jako operační základnu letiště v Káhiře. V roce 1934 byly zakoupeny také čtyři letouny D. H. 86 pro lety po Evropě a do Afriky.

Ještě před vypuknutím 2. světové války zařadily Imperial Airways do své flotily stroje Armstrong Whitwort A.W.27 Ensign, které po modifikačních úpravách a výměnách motorů sloužily hlavně na evropských linkách. V té době byla prodloužena trasa přes Káhiru a Dillí až do Austrálie a začalo se jí říkat "Kangaroo route" (Klokaní linka) a sloužily na ní hydroplány typu Short. Posledním typem před válkou byl de Havilland D. H. 91 Albatross pro dopravu 22 osob a pošty, který měl sloužit mimo jiné na transatlantickýchlinkách - do Kanady. Společnost převzala jako první "vlajkový letoun" G-AFDI "Frobisher" v říjnu 1938 a pak postupně další čtyři: G-AFDJ "Falcon", G-AFDK "Fortuna", G-AFDL "Fingal" a G-AFDM "Fiona". Létaly na tratích z Croydonu do Káhiry, Paříže, Bruselu a Curychu. V roce 1939 zkoušely Imperial Airways také dva upravené původní stroje, G-AEVV a G-AEVW "Farraday" a "Franklin", nakrátko sloužily ještě u British Overseas Airways Corporation, ale záhy přešly k RAF. Pět sériových letounů používala BOAC do roku 1943 pro lety do Lisabonu (inaugurační let vykonal 6. června 1940 "Fingal") a také Shannonu.

Kromě Imperial Airways provozovalo od konce 20. let leteckou dopravu ve Velké Británii značné množství menších společností. Některé se zabývaly pravidelnou a nepravidelnou přepravou osob a nákladů, jiné nabízely jen charterové lety nebo aerotaxovou službu. Jmenujme si alespoň některé: Highland Airways, Jersey Airways, Railway Air Services, Midland and Scottish Air Ferries, Wrightways, Blackpool and West Coast Air Services, Scottish Motor Traction Company, The King´s Flight, Aberdeen Airways, Northern and Scottish Airways (později jen Scottish Airways), Hillmans Airways Ltd., Olley Air Service, British Continental Airways, Portsmouth, Southsea and Isle of Wright Aviation, Personal Airways, Air Taxis Ltd., London, Scottish and Provincial Airways, North Eastern Airways, United Airways. A také British Airways, které byly založeny v roce 1935 sloučením tří menších soukromých přepravců. Základ jejich letadlové flotily tvořilo 20 letounů D. H. 86A, ke kterým v roce 1936 přibyly dva stroje Fokker F.VIII (za tři roky byly prodány do Švédska) a Saro-Percival Spartan Cruiser III. Následovaly tři Junkers Ju-52/3m a sedm Lockheed Model 10 Electra, které nasadily v březnu 1937 na "Viking Mail Service", poštovní linku Croydon - Hamburk - Kodaň - Malmö - Stockholm a také na trať Croydon - Le Bourget. Ještě později převzaly 6 Lockheed Model 14, ale koncem roku 1939 bylo rozhodnuto o jejich sloučení s Imperial Airways a dalšími menšími společnostmi v British Overseas Airways Corporation. Společnost BOAC získala další dva letouny Lockheed Model 14 od polského přepravce LOT a jeden od KLM. Za války tento typ sloužil hlavně v severozápadní a střední Africe. Pro zajímavost si připomeňme, že letounem tohoto typu původně z flotily British Airways G-AFGN odcestoval v roce 1938 tehdejší premiér britské vlády Neville Chamberlain na osudná jednání do Mnichova.

• Jan Pěnkava

Témata