Asie na počátku low-cost boomu - 2.

26.02.2004 - Asie & Austrálie



Kontrolní věž na letišti Changi
Kontrolní věž na letišti Changi.
(Foto: Vector Grafix)
Výrazně stranou nestojí samozřejmě ani samotný a velmi žádaný Singapur. Nejdůležitější událostí bylo oznámení vzniku Tiger Airways. Tato nízkokladová aerolinie bude v druhé polovině roku 2004 založena konsorciem Singapore Airlines (49 %), státní investiční firmou Temasek Holdings (11 %), Indigo Partners LCC (24 %) a společností Irelandia Investments (16 %). Posledně jmenovaná firma patří zakladateli evropského low-cost dopravce Ryanair – Tonymu Ryanovi. Velmi zajímavá je skutečnost, že majoritu nebude mít Singapore Airlines, ale bude jí mít v rukou samotný stát Singapur. Temasek Holdings totiž jsou zároveň majoritním podílníkem v Singapore Airlines. De facto tak budou Tiger Airways asi první státem vlastněnou low-cost společností na světě.

Co motivovalo Singapur k takovému kroku, když se očekává, že Tiger Airways budou konkurovat samotným Singapore Airlines. Postavení letiště Changi mezi ostatními konkurenty a vůbec zachování jeho vedoucí role v oblasti je pro tamější vládu mnohem více důležité, než majoritní podíl v Singapore Airlines samotných. A nezůstalo jen při slovech. Již se objevily informace o výstavbě nového terminálu určeného pro nízkonákladové aerolinie, který bude očištěn od veškerého přepychu a nabídne low-cost aeroliniím odbavovací prostory jejich snů. Dále pak místní úřad pro civilní letectví plánuje v nejbližší době vydat třetí licenci pro handling, což by se měly výrazně snížit ceny těchto služeb, které prozatím z 80 % ovládá SATS – Singapore Airport Terminal Services a zbylých 20 % připadá na CIAS – Changi International Airport Services. Nová licence by měla být vydána již v červenci nebo srpnu. Co se týče přistávacích poplatků, tak jejich cena byla po krizi vyvolané vlivem epidemie SARS snížena tak, že je nyní Changi Airport druhým nejlevnějším ve své kategorii v regionu po Kuala Lumpuru.

I když bude mít Singapur v Tiger Airways majoritu, bude tato nízkonákladová aerolinie řízena naprosto odděleně od Singapore Airlines a jejich Silk Air a bude disponovat svou vlastní licencí. V jejím plánu je létat do destinací ve vzdálenosti tří až čtyř hodin letu od letiště Changi. Zatím nebyl specifikován typ, se kterým budou Tiger Airways létat, ale dočasný prezident Charlie Clifton (mj. ex-viceprezident pro pozemní operace Ryanairu), prozradil, že z počátku bude do flotily zařazeno ne méně než čtyři a ne více než deset letadel.

Podobné programové prohlášení má i další hráč na trhu, společnost Valuair. Ta by měla zahájit lety v květnu. První dva nové letouny Airbus A320-200 jim budou v celoekonomické konfiguraci se 162 sedadly dodány ještě před květnem 2004. Letadla budou poháněna motory IAE V2500 a jejich poskytovatelem bude leasingová společnost SALE. Valuair zatím stále čeká na obdržení tzv. Air Operator Licence. Podrobnosti o destinacích, letovém řádu a cenové strategii budou zveřejněn po obdržení licence.

Jak je vidět, Singapur chce být pro nízkonákladové aerolinie maximálně otevřený, a tak není vyloučen ani vstup dalších společností na tento trh. Překvapující informace také přicházejí ze samotné Číny, kde žije více než jedna miliarda potencionálních cestujících low-cost letů. Nejdříve se objevila strohá informace, že Cathay Pacific Airways uvažují o zformování vlastní pobočky pro nízkonákladové lety. O dva týdny později, ale tamější CAAC – Civil Aviation Administration of China oznámil, že zvažuje několik žádostí o vydání licence pro nízkonákladové společnosti a to od dvou soukromých konsorcií a jedné cestovní kanceláře. Detaily byly zveřejněny pouze v případě Yinglian Airlines, které si za svou základnu zvolily Chengdu v jihozápadní provincii Sichuan. Nové aerolinie se nebudou nijak dotýkat existujících zavedených klasických aerolinií, ale spolupráce s nimi není vyloučena. CAAC také registruje zájem od soukromých společností z Hongkongu a Macaa o provoz nízkonákladových letů do kontinentální Číny.

Na rozdíl od Evropy si ale cestující nejspíše nebudou moci v Asii užívat tzv. ultra-nízkých cen letenek a to hned z několika důvodů. Jedním z nich jsou delší vzdálenosti, které si vynucují delší časové úseky jednotlivých letů a také fakt, že zde není přebytek pilotů jako v Evropě, přítěží je i absenci alternativ k velkým vzdušným přístavům. To by ale nemuselo představovat až tak velký problém, neboť se i velká letiště snaží být do největší možné míry k nízkonákladové dopravě vstřícné. I tak ale budou mít cestující možnost během dvou let létat na velmi atraktivních linkách a ušetřit přitom až stovky dolarů.

Štítky