V Jižním Tyrolsku byla odhalena pamětní deska letci Hansi Folkovi, rodáku z Milovic u Mikulova
18.06.2022 - Evropa
Poručík Hans Folk, císařsko-královský letec Rakouska-Uherska, který před 104 lety zahynul dne 15.6.1918 v Jižním Tyrolsku má nově v dnešní italské obci Felters (německy Feltre) u místního hřbitova pamětní desku. Její slavnostní odhalení v němčině a italštině proběhlo minulou sobotu 11.6.2022. Ceremoniálu se zúčastnily mimo jiné zástupci Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Rakousku, střelecké roty WSB, tyrolské Kaiserschützen, Standschützen a Kaiserjäger, rakouský Černý kříž, A.N.A. (Associazione nazionale alpini) San Martino di Castrozza (TN), A.A.A. (letecký klub) Feltre a hudební skupina Primör. Pro jihotyrolské občanské spolky je připomínání si slávy Rakouska-Uherska velmi důležité, neboť právě po první světové válce připadla na základě Trianonské mírové smlouvy oblast Jižního Tyrolska, dlouholetá součást Rakouska-Uherska, s většinovým německy mluvícím obyvatelstvem, sousední Itálii.
slavnostní odhalení pamětní desky ve Feltre, 11.6.2022 (autor: Enzo Cestari, Flickr, CC-BY-SA-4.0)
Hans Folk se narodil 1.6.1891 v německy mluvící rodině v Milovicích u Mikulova. Do Mikulova také chodil na reálnou školu. Poté vystudoval Německou vysokou technickou školu v Brně, obor stavebnictví a architektura. Po vypuknutí první světové války se koncem roku 1915 dobrovolně přihlásil k leteckým pozorovatelům. Po absolvování výcviku ve Vídeňském Novém Městě byl v lednu 1916 přidělen ke Fliegerkompanie číslo 15 (Flik 15) na východní frontu. Po půlroce služby jej přemístili na italskou frontu, do Jižního Tyrolska, na letiště Pergine. Zde se mu 24.září 1916 společně s Richardem Müllerem povedlo sestřelit pozorovací letadlo Voisin. Slávu si však Folk zajistil v květnu 1917 úspěšným bombardováním italského muničního skladu ve Fratazza, kde sídlilo i velitelství italské brigády. Jeho úspěchy na frontě mu pomohly k návratu do Vídeňského Nového Města, kde absolvoval přeškolení na stíhacího pilota, aby se počátkem roku 1918 vrátil opět na italskou frontu, neprve do jednotky Flik 51J, krátce nato do jednotky Flik 14J. Písmeno J u označení Fliegerkompanie označnovalo stíhače - Jagdstaffel.
stíhací Phönix D.I. Rakousko-Uherského letectva, Flik 63J (autor: neznámý, Wikimedia Commons, převzato z knihy Repülőászok 1914-1918, Zrínyi Kiadó, Budapest 2015, ISBN 978 963 327 634 1 , CC-PD-old-70-expired)
15.6.1918 spustila rakousko-uherská armáda na jižní, italské frontě velkou ofenzivu na řece Piavě. Rakouské oddíly vyrazily po celé délce fronty od údolí Astico až k moři a během několika dnů rychle postoupily do hloubi italského území. Deštivé počasí způsobilo záplavy, které jen prohloubily logistické nedostatky rychle postupující armády v zásobování potravinami a municí. Problémy v zásobování nakonec způsobily neúspěch útoku. Spojenecká letadla dostala za úkol pro dělostřelectvo zjišťovat aktuální rakouské pozice a útočit na postupující rakouské jednotky. Proti nim vzlétli rakouští stíhači. Hned prvního dne ofenzívy vzlétl na stíhacím Phönixu D.I 228.05 i Hans Folk. Nad italským územím se dostal do souboje se dvěma nepřátelskými stíhači. Jednoho z nich sestřelil, sám při souboji ovšem utrpěl vážné zranění. Odpoutal se z boje a směřoval s letadlem zpět na domovské letiště ve Feltre. Osamocené letadlo se zraněným pilotem se však stalo lehkým cílem britského stíhače v letadle Sopwith Camel. Jedna salva z kulometů stačila, aby se Phönix D.I. zřítil přímo na své domovské letiště. Podle britských záznamů Sopwith Camel zřejmě pilotoval Peter Carpenter, letecké eso 66 sqadrony RAF. Phönix pilotovaný Folkem byl jeho dvacátým sestřelem.
Folk byl posmrtně vyznamenán Řádem železné koruny 3. třídy s válečnou dekorací a meči.
poručík Hans Folk (zdroj: Marco Toffol, www.luftfahrtruppen.at, CC-PD-old-70-expired)
Ačkoli odhalení pamětní desky neušlo pozornosti rakouských médií, je velkou škodou, že některá rakouská média v souvislosti s odhalením pamětní desky Hanse Folka nebo dokonce i u nesouvisejícího tématu zavedení přímých vlaků z Brna na letiště Vídeň, neustále neopomínají jednostranně zdůrazňovat křivdy, které na území Čech a Moravy utrpěli po druhé světové válce Sudetští Němci. A to bez snahy hledat objektivní pohled na příčiny těchto událostí. Obzvlášť v dnešních dnech, kdy si Češi připomínají 80 let od atentátu na Heydricha, vyhlazení Lidic a Ležáků je informování pouze o hrůzách odsunu Němců z Čech a Moravy minimálně po novinářské stránce neúplné. Avšak rovněž i česká společnost má značné rezervy v postojích k faktu, že území Čech a Moravy bylo do konce druhé světové války obydleno 3,5 milióny obyvatel, kteří se cítili být hlavně Němci nebo rakouskými Němci a k jejich následnému, mnohdy divokému, nucenému odsunu do Německa a Rakouska. Pořád u nás převažují stále zjitřené a rozporuplné pocity. Není divu, ač se zaštiťujeme závěry Postupimské konference, ve výsledku však není nač být hrdý. Přesto si mnoho lidí si u nás stále nepřipouští fakt, že součástí historie Československa po druhé světové válce je též událost založená na dnes snad již přežitém principu kolektivní viny...
O to víc je podle názoru autora tohoto článku důležité snažit se o objektivní pohled na naši historii a připomínat si všechny rodáky z Čech a Moravy, jejich činy a to bez ohledu na jejich národnost.
