Up In The Air: Film, který zůstává až příliš na zemi
16.02.2010
Při sledování všeobecně nadšených reakcí, jež po svém uvedení vzbudil třetí film amerického režiséra Jasona Reitmana, se divák neubrání pocitu, že snímek Up In The Air – v české distribuci uváděný pod nešťastně dvojznačným titulem Lítám v tom – přináší mimořádný filmový zážitek, jenž může být v okruhu fanoušků civilního letectví ještě umocněn tématem filmu. Protagonista filmu Ryan Bingham (George Clooney) pak představuje pro jistou část publika dvojí ideál: zaprvé jde o pravděpodobně nejcharismatičtějšího a komerčně nejzdatnějšího herce současného Hollywoodu (čehož si všiml i svět reklamy a Clooneyho zralé mužství ideálně propojuje se světem luxusních švýcarských hodinek i kávy); fikční postava specialisty na poradenství pro změnu kariéry (corporate downsizing expert) pak sebou nese profesní rys a osobní posedlost, která konvenuje převážně mužské části publika – status frequent flyera, který se ovšem vymyká naprosté většině členů elitního stavu extrémně vysokým počtem dosažených a plánovaných mil.
Při sledování filmu se nelze vyhnout srovnávání s literární předlohou – nikoli však v banálním porovnání, které by dokladovalo a posléze triumfálně konstatovalo, že film zůstává nutně pozadu za kvalitami knihy. Lze však poměrně dobře vysledovat, že tam, kde je román Waltera Kirna pozoruhodný specifickým užitím žargonu, jenž vychází z důsledně uplatňované jazykové zkratky (krátké a úsečné věty načrtávající atmosféru a výstižně charakterizující profesní svět frequent flyers), tam zůstali filmaři u konvenční a přehledné vypravěčské struktury klasického amerického filmu. Tomu odpovídá i žánrové rozvržení filmu, který se po první polovině kombinující prvky komedie z pracovního prostředí a road-movie, vydává vstříc k daleko méně zajímavější poloze rodinného melodramatu. Přitom jedna z prvních scén snímku ukazuje, že Up In The Air dokáže ve výrazně vizuální podobě zužitkovat slovesné kvality předlohy. Jde o střihově invenční pojednání každodenní rutiny balení příručního zavazadla a oblékání jeho majitele. Právě tak zajímavá je introspekce Binghama, jehož vnitřní monolog tvoří v úvodu osu vyprávění a nejvíce se přibližuje tónu literární předlohy. Je škoda, že tvůrci filmu techniku voice-overu záhy opouštějí a soustředí se převážně na běžnější filmové vyjadřování (repliky postav).
V průběhu recepce snímku se „letecky poučenému divákovi“ mohou nabízet úvahy o celé řadě nevyužitých příležitostí, které souvisejí se specifickým prostředím i profesí hrdinů. Až příliš šetrné zacházení s obrazy letadel, letišť i hotelů (přiznaný product-placement ve vztahu k American Airlines, Hilton, Hertz a dalším americkým značkám), v nichž se odehrává hlavní dějová část filmu, přinejmenším překvapí. Od tvůrce vychovaného v duchu americké filmařské tradice divák jistě nemůže očekávat zenově meditativní záběry na stroje na letištní ploše či expresivní detaily motorů, ale větší zastoupení techniky by jistě bylo pro film přínosem, nemluvě o absenci některých záběrů, které se objevují v traileru, ale do výsledného střihu si už cestu nenašly. Nelze se tak ubránit pocitu, že záměrem tvůrců – z hlediska produkčního ovšem do značné míry oprávněným – bylo zasáhnout co možná největší cílovou diváckou skupinu, jakkoli se lze domnívat, že větší důraz na uspokojení fanouškových potřeb, by filmu z komerčního hlediska nijak výrazněji neuškodil.
Při přijetí filmu diváky by patrně bylo možné vysledovat podstatné rozdíly v závislosti na teritoriu uvádění (nutností by ovšem bylo vícečetné sledování díla). Jen zběžná registrace reakcí při večerní návštěvě českého multiplexu napovídá, že některé oborové repliky i vizuální a verbální gagy („Do you want the cancer?“ vs. „the can, sir“ (rakovina místo plechovky s nápojem); trumfování se věrnostními kartami a podmínkami půjčoven aut) nenacházejí v tuzemském – kulturně i rozvinutostí leteckého trhu poněkud jiném prostředí – u diváků větší ohlas.
Z hlediska hereckého projevu stojí Up In The Air neoddiskutovatelně na výkonu George Clooneyho, který svého hrdinu obdařil dostatečnou dávkou sebeironie i kousavého cynismu a věrohodně ztvárnil muže, který největší uklidnění a bezpečí nalézá v anonymitě davu a dobrovolné odloučenosti od konvenčních představ o rodinném štěstí. Jako méně zdařilé se jeví pojetí dvou ženských postav – především Alex (v pro mě) poněkud záhadně vyzdvihovaném hereckém výkonu Very Farmigy, která své manažerce (v knize an LA ad exec) propůjčila pouze ženský šarm, ale svému mužskému protějšku není ani zdaleka rovnocenným protivníkem. Také Natalie Anny Kendrick ničím podstatným nerozvíjí roli snaživé absolventky prestižní univerzity. Sugestivní svou civilnosti a autentičností jsou naopak epizodní úlohy lidí vyhozených Ryanem a jeho mladou žákyní z práce. Při podrobnější analýze jazykového převodu nalezneme určitá zjednodušení (záměrně technické „relationships are the heaviest components of our lives“ přeloženo všedněji jako „součásti našich životů“; česká distribuce také nepochopitelně opomenula posmutnělé konstatování – a hořký vtip – u závěrečných titulků, v němž nezaměstnaný autor hudby konstatuje, že neví zda bude jeho skladba vůbec použita).
Up In The Air není špatný film ale není to rozhodně ani snímek výjimečný. Opatrný přístup autorů do značné míry rezignující na hledání a uplatňování formálních postupů, které by se pokusily zachovat nebo rozvíjet specifičnost jazyka literární předlohy, vede ve výsledku k nivelizaci filmu, jehož pověst slibuje více, než je tento schopen nabídnout.
Foto: 6x Bontonfilm
