Proměny nízkonákladových společností

28.02.2007 - Asie & Austrálie



Po vzoru klasických aerolinií zakládají low-cost přepravci věrnostní programy či otevírají na letištích salónky pro cestující. Novým trendem posledních měsíců jsou dálkové linky nízkonákladových společností. Právě tito dopravci možná změní zažitý názor, že odklon od základního modelu low-cost aerolinie, tak jak jej před čtyřiceti lety představily Southwest Airlines, znamená problémy.

Asi nejzářivějším příkladem takové společnosti se v posledním roce staly australské Virgin Blue. Společnost se od klasického modelu low-cost dopravce v poslední době odklonila natolik, že management otevřeně zvažuje možnost založení nové "nízkonákladové" odnože. Virgin Blue zcela určitě čekají velké změny. Společnost se mimo jiné připravuje na zahájení transpacifických linek. K tomu by mělo dojít již v příštím roce. Minimálně pro tyto dálkové mezinárodní linky bude nutné založit další dceřinnou společnost. Pod Virgin Blue Holdings by tak brzy mohly spadat až tři dceřinné aerolinie.

Jetstar Airways - Airbus A320
JetStar Airways létají do 20 australských a 10 zahraničních destinací
(foto: Sever2)

Před časem založily Qantas Airways nízkonákladovou pobočku JetStar, aby přímo soupeřila s expandujícími Virgin Blue. Nyní Virgin Blue zvažují, zda založí pobočku, která bude přímo soupeřit s JetStar. K této paradoxní situaci vedlo rozhodnutí managementu Virgin Blue, který se rozhodl napadnout Qantas v jeho výsostných vodách a přilákat ke své společnosti obchodní cestující. Tomuto cílu bylo podřízeno mnoho snah. Minulý rok Virgin Blue představily svůj věrnostní program Velocity. Partnerem programu jsou různé půjčovny aut, hotely ale i jiné letecké společnosti. Jmenovitě se jedná o Hawaiian Airlines, Malaysia Airlines nebo Emirates. Na letištích v Sydney, Melbourne, Adelaide, Brisbane a Perthu společnost otevřela nové salónky pro cestující.

Podle všeho se jedná o kroky správným směrem. Větší podíl obchodní klientely se projevil na finančních výsledcích společnosti. Zisk po zdanění za období července – prosinec 2006 raketově vzrostl o 80 procent a v absolutních číslech dosáhl 98,1 miliónu amerických dolarů. Zájem obchodních cestujících lze vysledovat i na tržbách, které vzrostly o 16,7 procenta při pouhém 3,5 procentním navýšení kapacity. Na tiskové konferenci byly tyto výsledky označeny za velmi povzbudivé. Celoroční zisk za finanční rok 2006/2007 by měl loňský překonat minimálně o šedesát procent.

Virgin Blue - Boeing 737
Síť Virgin Blue pokrývá 54 australských letišť (foto: Sever2)

Virgin Blue jsou tak podle vlastních slov v nejlepší pozici pro zahájení expanze. Ta se týká především sekundárních australských měst jako Coffs Harbour nebo Ballina. Rozšířeno má být i spojení na tichomořské ostrovy. Pro tyto linky společnost již objednala regionální letadla Embraer. Čtrnáct z nich je typu Embraer 190 a šest Embraer 170. Prezident společnosti Brett Godfrey také nevyloučil zahájení letů ze sekundárních letišť jako je například Melbourne/Avalon. Na spadnutí je také objednávka až 13 letadel Boeing 777-300ER, které budou obsluhovat dálkové linky. Prioritou je zavedení linek do USA. Tradiční destinací je sice Los Angeles, Virgin Blue však zůstanou podle svého prezidenta otevřeny i jiným možnostem jako San Diego, San Francisco nebo Oakland. Po otevření amerických linek by se zájem společnosti mohl obrátit do Asie.

Jinou nízkonákladovou společností, která se začíná odchylovat od klasické koncepce low-cost aerolinií je Air Asia. Původní malajské Air Asia sice zůstávají věrni původnímu konceptu jednoduchosti, nicméně se kolem nich začíná vytvářet síť sesterských společností. Ty byly vytvořeny jako odpověď na uzavřenost trhů letecké přepravy v některých asijských zemích. Existují tak již thajské a indonéské Air Asia, které byly vytvořeny ve spolupráci s domácími investory. Podobné společné podniky by mohly vznikat i nadále. Společnost jmenovala především Bangladéš a Srí Lanku. V podstatě však jednotlivé dcery Air Asia alespoň prozatím zůstávají u klasického low-cost modelu.

Jiným krokem Air Asia, který není v souladu s touto koncepcí, je založení společnosti Air Asia X, která se má soustředit na dálkové lety. Obě aerolinie budou úzce spolupracovat a umožní cestujícím tranzit mezi dálkovými a regionálními linkami. Styčným bodem bude mezinárodní letiště v Kuala Lumpuru. Air Asia X vzniknou z Fly Asian Express, což jsou malé aerolinie provozující místní linky v horských oblastech Malajsie. Některé z nich jsou operovány pro samotné Air Asia. Fly Asian Express i Air Asia budou nepřímo propojeny také majetkově. U obou subjektů figuruje jako jeden z hlavních akcionářů Tony Fernandez, který je zároveň prezidentem obou firem (více informací zde).

Frontier Airlines - Airbus A318
Frontier Airlines byly první americkou aerolinií, která začala provozovat letouny Airbus A318 (foto: Airbus SAS)

Dalšími nízkonákladovými dopravci pohybujícími se na hranici mezi nízkonákladovými a tradičními aeroliniemi jsou americké JetBlue nebo Frontier Airlines. Se svými věrnostními programy TrueBlue a Frequent Flyers, a návaznými spoji se rozhodně Southwest Airlines moc nepodobají. Navíc jsou obě společnosti u zákazníků známé svým velmi kvalitním palubním servisem, který si nezadá s leckterou tradiční americkou nebo evropskou aerolinií. Málo která společnost má ve svých letadlech v každém sedadle instalován displej s možností sledování desítek televizních kanálů a poslechu hudby. Na letech delších dvou hodin jsou k dispozici i filmy. Vše je přitom zdarma.

Věrnostní programy nízkonákladových aerolinií
Amerika
AirTran Airways – A+ rewards
ATA – Travel Awards
Frontier Airlines – Frequent Flyers
JetBlue – TruBlue
Midwest Airlines – Midwest Miles
Spirit Airlines – FreeSpirit
Ted – Mileage Plus
WestJet – Air Miles
Austrálie/Oceánie
JetStar – Qantas Frequent Flyer
PacificBlue – Velocity
VirginBlue - Velocity
Evropa
Air Berlin – TopBonus
Blue1 – EuroBonus
Germanwings – Boomerang Club
Niki – Top Bonus

V listopadu 2003 JetBlue přikročil v low-cost branži k nevídanému kroku a zvětšil vzdálenost mezi jednotlivými sedadly o dva palce. Letadla Airbus 320 jsou tak vybavena pouze 150 sedadly. Pro srovnání letouny Airbus 320 ČSA jsou upraveny pro 162 cestujících. EasyJet provozuje menší letouny Airbus 319 dokonce v konfiguraci se 156 sedadly. V čem je případ JetBlue naprosto ojedinělý je nově budovaný terminál na letišti New York/JFK. JetBlue je s největší pravděpodobností první nízkonákladovou společností, která si postaví terminál za miliardy dolarů. Stát bude na ploše bývalého terminálu TWA. Architektonicky cenná budova bude součástí nového komplexu (více informací zde).

Aer Lingus - Airbus A320
Flotila Aer Lingus se skládá výhradně z letounů Airbus, na středních a krátkých tratích irský dopravce používá letouny rodiny Airbus A320
(foto: Adrian Pingstone)

Jmenovat by se daly ještě další letecké společnosti pohybující se svou koncepcí na pomezí mezi nízkonákladovými a klasickými aeroliniemi Evropským příkladem mohou být Aer Lingus. Tato společnost je již převážně chápána jako low-cost dopravce, ačkoliv se v její síti vyskytují dálkové linky do USA nebo Spojených arabských emirátů. Aer Lingus sice nenabízí transfer pro lety z Prahy, na druhé straně mohou cestující využít spojení Edinburgh – New York s přestupem v Dublinu nebo Dublin – Denver s přestupem v Chicagu.

Dalším evropským příkladem budou Brussels Airlines, které vznikly sloučením SN Brussels Airlines a Virgin Express a zahájí lety příští měsíc. Vedle evropských spojů společnost provozuje síť linek do Afriky a na Blízký východ a nově bude od března létat také do Číny. Samotné Brussels Airlines se označují jako dopravce nové generace. To trochu koresponduje i s novou koncepcí u Virgin Blue. Tu vedení společnosti nazývá "New World Carrier". Nikde ovšem není jasně řečeno, co pojem "new generation" nebo "new world carrier" znamená. Na druhé straně byly někteří tradiční dopravci byly nuceni transformovat se směrem k low-cost modelu. Hlavní roli v tom přitom sehrál nelítostná cenová válka s nově vznikající aerolinie. Některé nízkonákladové aerolinie ale nakonec objevily možnost infiltrovat se na dálkové linky a posunout se směrem k tradičním síťovým aeroliniím. Ani v jednom případě však nejde zcela opustit základy, na kterých byla aerolinie původně postavena.

Je pravděpodobé, že se stále časteji budeme setkávat se stále více leteckými společnostmi, jejichž koncepce bude na pomezí mezi low-costem a klasickými dopravci. Pravděpodobně se tak bude muset časem pro jasnější rozlišování leteckých společností utvořit další kategorie, která by mohla samozřejmě mít jednodušší název než marketingové označení "nová generace", je ale jasné, že si tito dopravci pravděpodobně prosadí honosnější název než pouze "smíšený".

Martin Brabec


Štítky: