Airbus A330

19.12.2002



Ode dne, kdy první Airbus A330 vzlétl k prvnímu obchodnímu letu, uplynulo již více než 8 let: 17. ledna 1994 přepravil A 330-301 (F-GMDB, výr.č. 037), společnosti Air Inter více než 200 cestujících z Paříže do Marseille. Od té doby, i přes několik problémů a havárií při zkušebních a ověřovacích letech v počátečním období, již došlo k poměrně slušnému rozšíření tohoto typu, a to jak v Evropě, tak i v Asii a Americe - koncem listopadu 2002 bylo objednáno více než 420 kusů, což je nesporný obchodní úspěch.

Letouny A 330 jsou - jak zavedlo výrobní konsorcium - uváděny jako součást velké, variabilní rodiny A330/A340, pokrývající širokou kategorii letounů pro střední až dálkové trati a s přepravní kapacitou 238 až 380 cestujících. Faktem je, že z velké části jsou oba modely shodné, ovšem již na první pohled se od sebe podstatně liší počtem pohonných jednotek umístěných na pilonech pod křídly: A 330 pohánějí dva motory, A 340 čtyři. S tím souvisí i odlišné modifikace křídel a další rozdíly. Jinak jsou ale oba modely skutečně v maximální míře unifikované, což přináší nesporné výhody jak výrobci, tak i provozovateli: projekt kombinuje nízké provozní náklady s maximální flexibilitou použití na vhodně strukturované síti linek. Velkým přínosem je samozřejmě i úspora při školení osádek a při technické údržbě a případných opravách.

Prvotní studie, z nichž později vývojáři Airbus Industrie vycházeli při projektování modelu A 330 (a také A 340), vznikly již v 70. letech a po jejich přepracování začátkem let 80. již získaly základní rysy současných modelů. Výrobní konsorcium uskutečnilo průzkum u vybraných leteckých dopravců a ve druhé polovině 80. let podle něj ještě upravilo některé specifikace. Přistoupilo i k modifikaci draku a také křídel, která byla vybavena lepší mechanizací, získala dokonalejší aerodynamické vlastnosti a byla také oproti původním prodloužena (práce firmy BAe). Samozřejmostí bylo využití nejmodernějších technologií i materiálů, včetně kompozitních, a to v poměrně velkém rozsahu. Vyvinut byl nový digitální řídicí a kontrolní systém, pro ovládání byl použit elektronický systém fly-by-wire s postranními joysticky ("side-sticky") namísto klasického kniplu, také avionika byla modifikována - vše s důrazem na snadnost ovládání a přehlednost, tudíž na bezpečnost provozu.

SriLankan Airlines
SriLankan Airlines má ve své flotile čtyři Airbusy A330-200, se kterými od roku 1999 létá na středně dálkových tratích. Pro dálkové linky společnost využívá tři Airbusy A330. Flotilu složenou výhradně z Airbusů doplňuje jeden Airbus A320. (Foto: Airbus Industrie)

Jako první pohonné jednotky byly již v roce 1986 vybrány modifikované turbodmychadlové CFM56, později však byly zákazníkům nabídnuty k výběru General Electric CF6-80E1, Pratt & Whitney PW4168 a Rolls-Royce RB211-524, resp. později silnější -524L, z nichž byly posléze vyvinuty používané Trent 772. První Airbus poháněný těmito britskými motory - a britskými motory vůbec - byl prototyp (F-WWKA, výr. č. 012), a k prvnímu zkušebnímu letu vzlétl v lednu 1994. Jako první byly ovšem k dispozici pohonné jednotky PW4168 - jejich testování bylo zahájeno již v roce 1992 na upraveném letounu A 300B2-103 (F-BUAD, výr. č. 003). V únoru stejného roku byla zahájena výroba prvního prototypu F-WWKA s motory CF6-80E1, již 14. října 1992 se uskutečnil jeho slavnostní roll-out a 2. listopadu startoval ke svému prvnímu letu. Velitelem osádky byl Nick Warner a stroj během 5 a 1/4 hodiny dlouhého letu dosáhl výšky 12 500 m a rychlosti 0,83 Mach. Tím byl také odstartován zkušební program, který předpokládal zvládnutí 1 100 zkušebních hodin zakončených v říjnu 1993 udělením certifikací od JAA i FAA. Poté měl být tento letoun předán společnosti Air Inter, prvnímu zákazníkovi.

Do zkušebního programu se postupně zapojily další vyrobené stroje, které byly použity mimo jiné i k testům, jejichž součástí byly simulace různých poruch a zejména splnění všech podmínek pro udělení povolení operovat nad oceánem (za podmínek ETOPS 90/120/180 minut). Letová ověřování pokračovala i u leteckých dopravců - kupříkladu jeden letoun nalétal od 26. srpna do 6. září 1993 na linkách Malaysian Airlines více než 100 hodin a ve druhé fázi operoval u Air Inter z pařížského letiště Orly, přičemž tyto testy například ukázaly, že oproti výpočtům má letoun nižší spotřebu paliva při zatížení o 7 tun vyšším. Testy byly veskrze úspěšné a JAA i FAA skutečně udělily A 330-300 s pohonnými jednotkami CF6-80 osvědčení letové způsobilosti současně, dne 21. října 1993. V té době již probíhal zkušební program na letounu A 330-321 (F-WWKH, výr. č. 042), který byl vybaven motory PW4168. A konečně 17. ledna 1994 byl A 330-300 uveden do pravidelného provozu: konkrétně letoun (F-GMDB, výr.č. 037), společnosti Air Inter, který přepravil více než 200 cestujících z Paříže do Marseille. Letounům A 330-300 se žel nevyhnuly ani nepříjemné, ba i tragické problémy, například 30. června 1994 havaroval při zkušebním letu A 330-300 (F-WWKH, výr. č. 042): zřítil se z výšky cca 600 metrů a celá osádka zahynula. Vyšetřování odhalilo, že havárii způsobilo vadně zkonstruované reverzní zařízení, dílo americké firmy Martin Marietta. Zjištění si vyžádala konstrukční úpravy a samozřejmě i zpoždění dodávek letounů zákazníkům.

Qantas - Airbus A330
K nejnovějším provozovatelům letadel Airbus A330 se řadí australská vlajková společnost Qantas, která v listopadu tohoto roku převzala první A330-200. (Foto: Airbus Industrie)

Celkově ovšem lze považovat A 330-300 za od začátku úspěšný. Nicméně začátkem roku 1995 dospělo výrobní konsorcium na základě analýzy trhu k závěru, že je třeba nabídnout ještě upravenou, zkrácenou verzi s delším doletem. Model A 330M10, později označený A 330-200, pojme kolem 240 cestujících a jeho dolet vzrostl na více než 12 000 km, což mu umožňuje konkurovat letounu Boeing 767-300ER. Povolení k provozu ETOPS 180 obdržel A 330M10, resp. od listopadu 1995 A 330-200 s motory PW4168 v červenci 1995 a operovat na pravidelných linkách začal zjara 1998. Mezitím ovšem výrobce nabídl další verzi: A 330-300 se zpevněnou konstrukcí, zvětšeným objemem palivových nádrží a tudíž i prodlouženým doletem. Jednotlivé modely s různými pohonnými jednotkami postupně získávaly osvědčení o letové způsobilosti a přibývalo i letounů dodaných leteckým dopravcům. Po dodávce úplně prvního stroje společnosti Air Inter v roce 1993 to byly v roce následujícím další: Aer Lingus (prostřednictvím ILFC) převzala své první dva A 330-301 (EI-SHN a EI-DUB, výr. č. 054 a 055), 14. a 19. dubna 1994. Poté následovaly dodávky společnostem Thai Airways International a Malaysian Airlines. První letoun zkrácené verze, A330-202 (výr. č. 211) převzala leasingová společnost ILFC 29. dubna 1998 a poté byl předán společnosti Canada 3000 již s označením C-GGWB. Následovaly dodávky společnostem Austrian Airlines, Swissair a dalším. Nejnověji si A330-200 objednaly společnosti KLM a Qatar Airways. Dodávky pro KLM mají být zahájeny v roce 2005 a postupně se bude jednat v první fázi o 6 letounů, později o dalších 12 a celkem společnost uvažuje o 24 kusech. Qatar Airways si objednaly 8 A330-200 v superkomfortním provedení se třemi třídami pro přepravu 238 cestujících a poháněné motory General Electric CF6-80E1. Celkově konsorcium Airbus Industrie eviduje 750 objednávek letounů rodiny A330/A340 od více než 60 zákazníků, což představuje 76% podíl na odpovídajícím segmentu trhu a tudíž nesporný obchodní úspěch.

Letouny A 330 jsou dolnoplošníky se dvěma motory umístěnými v gondolách pod křídly. Ta jsou skutečně dokonalá, s velmi velkým rozpětím, bohatou mechanizací, zakončená malými winglety - mají velmi dobré aerodynamické vlastnosti. Trup je typicky "airbusovský", vpředu přechází plynule do hrotité přídě, na zádi do nevelkého kužele, v němž je umístěn pomocný generátor APU Garett/Turboméca, a nad ním se tyčí nepříliš vysoká svislá ocasní plocha - všechny tyto tvary jej zřetelně odlišují zejména od Boeingu 777, samozřejmě spolu s gondolami pohonných jednotek. Ovšem vnitřní průměr trupu A 330 je "jenom" 5,64 m, kdežto Boeing 777 dokonce 6,2 m, což je značný rozdíl ve prospěch amerického letounu.

Jaký je podíl různých firem na výrobě A 330? Příď, centroplán, pylony motorů a finální montáž Aérospatiale Matra - Airbus, přední a zadní část trupu s kabinou cestujících, svislé ocasní plochy, spoilery a klapky DaimlerChrysler Aerospace, křídla jsou dílem BAE SYSTEMS, přední dveře a vodorovné ocasní plochy CASA, přistávací zařízení Belairbus, dodavatele pohonných jednotek jsme již zmínili a nutno ještě dodat, že dalších subdodavatelů jsou přibližně dvě desítky. Navíc vývoj jde ve všech směrech poměrně rychle kupředu a je samozřejmostí, že výrobci se na něj snaží co možná nejpružněji reagovat, využít všechny výhody, které přináší a tudíž uspět na trhu pokud možno lépe než konkurence. V současné době se velmi pozitivně projevuje zejména široká mezinárodní spolupráce, a tak na vývoji, výrobě a vybavení letounů Airbus se již zdaleka nepodílí jen několik evropských firem. I když jádro vývojových a výrobních kapacit konsorcia Airbus Industrie stále je a i do budoucna bude ve jmenovaných podnicích ve Francii, Německu, Velké Británii, Španělsku (přičemž Airbus Industrie je zastřešeno organizací EADS, která je vázána úzkou spoluprací s BAE SYSTEMS a také s belgickým Belairbus), úloha dalších firem rok od roku roste. Jedná se o vybrané firmy v USA, Číně a Japonsku, spolupráce se rozjíždí také s Ruskem.

MyTravel Airlines - Airbus A330-300X
Britská charterová společnost MyTravel Airlines provozuje od roku 2000 typ Airbus A330-300X. (Foto: Petr Popelář)

Nově byla rozšířena spolupráce s firmami Rockwell Collins, dodavatelem špičkové letecké elektroniky a komunikační techniky, a Tenzing Communications, specializující se mj. na komunikační systémy mezi letouny a pozemními kontrolními stanovišti, na palubní komunikátory a multimediální technologie (k jejím největším zákazníkům patří např. Cathay Pacific Airways, kterým vybavila již 40 letounů a do konce roku 2003 má dokončit vybavení celé flotily 69 letounů). Airbus, Rockwell Collins a Tenzing Communications nyní vyvíjejí nové kompletní řešení komunikačního systému mezi osádkami letounů a pozemními kontrolními stanovišti a také nového komunikačního systému pro letecké dopravce, využitelného cestujícími. Společné práce zahrnují kompletní základnu letového informačního sytému (Airbus in-Flight Information System - AFIS), expertizu avionického vybavení Rockwell Collins a inovaci komunikačních systémů Tenzing včetně programového vybavení palubních notebooků apod. Ve druhé fázi se bude jednat o instalaci vysokorychlostních datových komunikátorů a a větší využití přenosů přes satelity včetně modifikace systému Aero H/H+ SATCOM. Rockwell Collins pracuje i na dalších zadáních, která zahrnují např. vývoj nových rozhraní pro používané servery, dále tzv. Cabin Network Server Unit a také Terminal Wireless LAN Unit, které mají zjednodušit a zkrátit komunikaci při pozemním odbavení letounů nebo při jejich technických kontrolách a opravách. Třetí fáze je zaměřena na vývoj dokonalejšího příjmu a využití satelitního televizního vysílání a také satelity zprostředkovaného spojení. To umožní na všech dálkových letech přijímat téměř jakékoli vysílání, což by pro cestující znamenalo např. možnost sledovat živé vysílání ze sportovních akcí, mít neustále čerstvé zprávy o počasí a o dění kdekoli na světě. Ale to už jsme poněkud překročili rámec tohoto profilu.

Základní technická data

  Airbus A 330-200 Airbus A 330-300
Rozpětí (m) 60,3 60,3
Délka (m) 59,0 63,7
Výška (m) 17,9 16,8
Vnitřní průměr trupu (m) 5,64 5,64
Hmotnost prázdného letounu (kg) 120 500 123 100
Maximální vzletová hmotnost (kg) 230 000 230 000
Maximální hmotnost nákladu (kg) 47 500 49 900
Maximální cestovní rychlost (Mach) 0,86 0,86
Ekonomická cestovní rychlost (Mach) 0,82 0,82
Maximální objem paliva (l) 139 100 97 500
Dolet s maximálním zatížením (km) 12 300 10 400
Počet cestujících tři třídy: 253 typicky: 335, tři třídy: 295

Specifikace pohonných jednotek

  Pratt & Whitney PW4168 General Electric CF6-80E1 Rolls-Royce Trent 772
Maximální tah cca (kN) 303 - 315 320 - 325 316 - 320
Měrná spotřeba paliva (mg/Ns) 9,5 - 10,4 9,3 - 9,6 11,7 - 15,9

PROVOZOVATELÉ TYPU AIRBUS A330 (k 30.11.2002):
Aer Lingus (8), Air Canada (8), Air France (8), Air Greenland (1), Air Transat (4), Austrian Airlines (4), Birdy Airlines (3), bmi - british midland (3), Cathay Pacific Airways (20), Corsair (2), Dragonair (8), Edelweiss Air (1), Emirates (24), Eurofly (2), Garuda Indonesia (6), Gulf Air (6), Iberworld (2), JMC Airlines (2), Korean Air (18), LTU (10), Malaysia Airlines (9), Monarch Airlines (2), MyTravel Airways (4), Nova Airlines (2), Philippine Airlines (8), Qatar Airways (3), SAS (2), Skyservice (3), SriLankan Airlines (4), Star Airlines (1), Swiss International Air Lines (13), TAM (9), Thai Airways (12), US Airways (9), Volare Airlines (6).

SPOLEČNOSTI, KTERÉ AIRBUS A330 PROVOZOVALI V MINULOSTI (k 30.11.2002):
Air Inter Europe (4), Sabena (3)

HAVÁRIE A INCIDENTY AIRBUSU A330 (k 30.11.2002):
30.6.1994 - Airbus A330-320 - Airbus Industrie - F-WWKH - Toulouse (Francie), 7 obětí, havárie testovacího letounu
15.3.2000 - Airbus A330-322 - Malaysia Airlines - 9M-MKB - Kuala Lumpur (Malajsie), 0 obětí, požár letadla při vykládání
24.7.2001 - Airbus A330-243 - SriLankan Airlines - 4R-ALE - Colombo (Srí Lanka), 0 obětí, letadlo zničeno povstalci
24.7.2001 - Airbus A330-243 - SriLankan Airlines - 4R-ALF - Colombo (Srí Lanka), 0 obětí, letadlo zničeno povstalci

Štítky